14749
© 1995 - 2015 Rut, design & programming: Marek Štefek

O NÁS

Taneční skupina Rut je jedním z prvních souborů v České republice, který reprezentuje židovskou kulturu. V současné době působí pod Cyrilometodějským gymnáziem v Prostějově a volně navazuje na tradici židovské kultury města Prostějova, které bylo v minulosti pro početnou židovskou komunitu přezdívané „hanáckým Jeruzalémem“. Za dvacetiletou existenci se v souboru vystřídalo na šedesát členů. V současné době tvoří interpretační jádro třináct stálých tanečníků a tanečnic. Rut se žánrově zaměřuje zejména na chasidské tance aškenázské oblasti. Z repertoáru souboru: moderní izraelské tance, zpracování židovské svatby ve spolupráci se společností Olam Judaica Holešov včetně obřadu a typického svatebního tance. Mezi další projekty patří "Židovské svátky v písních a tancích", dále pásmo sefardských skladeb ve spolupráci s pražskou hudební skupinou Ester a hebrejské melodie s hudebním a pěveckým souborem Canticum. Za dvacetiletou existenci navštívil soubor mnohá místa v České republice i v zahraničí, která jsou spojena s židovskou kulturou: Praha, Mikulov, Boskovice, Třebíč, Holešov, Hradec Králové, Liberec, Brno, Olomouc, České Budějovice, Terezín, Břeclav, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Strážnice, Ostrava, Bohumín, Polský Těšín (PL), Skalice (SK), Šaľa (SK) a mnohá další.

UDÁLOSTI:

Oslavy 15. výročí souboru Rut

Purim 28.2.2010 ŽO Olomouc

Machol Czechia 2009 1.-5.7.2009

Velikonoční koncert, Němčice

Den pro Izrael, Prostějov 2.11.2008

Terezín 21.9.2008


Oslavy 15. výročí souboru Rut

 

„Při příležitosti patnáctého výročí existence našeho souboru přirozeně vzpomínám: na všechny tanečníky a tanečnice, na všechny příznivce a milé lidičky, s nimiž jsem se mohla setkat a po určitou dobu sdílet společnou radost z ohromného duchovního a kulturního dědictví židovského národa, z něhož jsme směli s vděčností čerpat a být duchovně obohacováni. Vzpomínám na všechny, kteří mi pomáhali, byli či stále jsou oporou, protože bez nich bych nikdy nezvládla a neuřídila ten obrovský kolos v podobě živoucího tanečního ansámblu nejrůznějších temperamentů a povah všech tanečníků, zájemců a příznivců židovské kultury a tanečního umění, kteří za ta léta prošli naším souborem. Vám patří můj dík! Za vším tím společným úsilím jsou nejen roky poctivé dřiny, neutuchajícího zájmu, ale i neustálé znovu rozdmýchávání plamínku a předávání jeho světla dál všem lidem dobré vůle, kteří nezapomněli, že židovská kultura je součástí našich vlastních dějin a měst, v nichž jsme se narodili. Nesmírně si cením všech opravdových setkání a přátelství, která se za ta léta spolupráce nás všech vytvořila a přeji všem bývalým a současným tanečníkům, aby jim společně strávená léta v souboru Rut byla nejen milou a hřejivou vzpomínkou, ale i prostorem k vytváření trvalých vzájemných vztahů přátelské lásky a blízkosti, která ani v otáčkách času nepomine.“
Eva Štefková

„V Rut tančím jednak proto, abych se odreagovala od každodenních starostí a zasmála s kamarády a jednak proto, že židovské a izraelské tance mají zvláštní vznešenou atmosféru a jsou nesmírně pestré – smutné i veselé, pomalé i rychlé, moderní i tradiční…takže se opravdu nestane, že by vás to přestalo bavit :-).“
Radka

„Už asi 9 let křižuji trasu Přerov – Prostějov a zpět, ať je zima nebo bláto. A budu rád, když ještě nějaký ten pátek křižovat budu. Od malička jsem chodil do tanečních kroužků, tanec mě baví, baví mě být na jevišti, baví mě dělat něco, co třeba jiní nemohou a trochu i obdivují. Samozřejmě, jen tanec mě v Rut nedrží, to bych mohl chodit kamkoliv jinam, že? Jsou to lidi, které mám rád a mezi kterými se cítím dobře. Je to ten pocit jednoty ve společném snažení, společný zájem na dobrém výsledku. Je to taky ta židovská hudební a taneční kultura, která mě na počátku oslovila. Koneckonců, je to vlastně taky folklór a já už zhruba dva roky „šéfuju“ soubor Haná Přerov. A je pro mě balzámem pro duši i tělo, zajet si do Prostějova „odpočinout“, načerpat duševní síly a taky trochu inspirace.“
Tom B. „přerovský“

„Do Rut mě přivedly moje spolužačky a musím přiznat, že zájem zařadit mezi své aktivity přímo židovský tanec u mě v počátcích příliš velkou roli nehrál. Teprve až později jsem byla schopna ocenit bližší seznámení s židovskou kulturou. Protože jsem měla možnost se ve svém okolí setkat s antisemitskými názory, beru své členství v souboru také jako jisté zadostiučinění a vyjádření nesouhlasu s těmito projevy. A co mě na těchto tancích zaujalo? Důraz na prožitek a vytváření soudružnosti místo rivality, která je tak často viditelná v ostatních souborech.“
Adéla

„Tanec mě baví. Dá se jím vyjádřit víc než jen pohyb, a když něco přinese i divákům, pak je to bezva.“
Ondra

„V souboru si nejen skvěle a nádherně zatančím, ale taky mám možnost více poznat kořeny své křesťanské víry. Díky Rut jsem se např. seznámila s židovskými zvyky a svátky a za to jsem moc ráda.“
Anežka

„Těším se na každou zkoušku Rut, protože tam mohu s partou dobrých kamarádů sdílet radost z tance, na chvíli opustit svět všedních starostí a být součástí týmu, který tvoří krásné dílo.“
Mariana

„Tanec, pěkná hudba a spousta vystoupení, není zdaleka vše, co mě v souboru drží a proč ho rád navštěvuji. Především je to úžasný kolektiv, s kterým není o zábavu nouze (ale je o ni přímo postaráno :-))“.
Tom Z. „prostějovský“

Purim 28. 2. 2010 ŽO OLOMOUC

 

Jedno z našich posledních vystoupení se konalo v Židovské obci Olomouc, kde jsme byli pozváni, abychom kulturním programem obohatili tamní oslavy svátku Purim. Jelikož Purim je veselým svátkem a jak je psáno v Talmudu: Člověk je povinen se na svátek Purim tak rozveselit, že už nedokáže rozlišit mezi ´proklet buď Haman´ a ´požehnán buď Mordokaj´, na programu byly převážně veselé tance, mezi nimiž nechyběla např. purimová píseň „Ten, ten“ včetně malé ukázky z radostné události, jíž je židovská svatba (Jer. 33:11:„Kol sasson ve kol simcha, kol chatan v kol kala...“) a chasidské mužské i párové tance. Atmosféra výtečná! Celá produkce byla zakončena výukou židovských tanců Nigun Atik a Hora Chadera, kdy se spontánně přidružily především ženy a děti.

Autor: Eva Štefková


Machol Czechia 2009

 

Machol Czechia 2009 byl jako pokaždé naplněn zážitky, tancem a zábavou. Navzdory loňským příslibům se opět uskutečnil u Seči u Pardubic a celý se nesl v duchu letošního tématu- tím byl Šabat. Naši izraelští učitelé se sjeli v poměrně tradičním složení (Boaz, jeho manželka Šlomit, Gidi a David) připravení nás zahrnout přívalem své energie a množstvím nových tanců. Letošního roku také padl rekord v počtu účastníků, což přispělo nejen k různorodosti, ale též k množství pošlapaných nohou.


Ani letos však nebyl na programu pouze tanec. S ročním zpožděním proběhla oslava 10. výročí Macholu Czechia...ve formě pyžamové párty. Menší oddechnutí také představoval výlet do Heřmanova Městce či procházka na Oheb. Páteční večer byl tradičně věnován oslavě Šabatu a v pozdějších hodinách také různým vystoupením účastníků. Díky početnějšímu zastoupení mohla tentokrát i taneční skupina Rut předvést malou ukázku z nejnovějšího repertoáru- dívčí tance věnované různým židovským svátkům.


Jako již tradičně poskytl seminář svým účastníkům množství nejrůznějších zážitků. Náš dík patří skvělé organizaci i všem, kdo se podíleli na příjemné atmosféře letošního Macholu.

Autor: Adéla Zacharová



Velikonoční koncert 2009 za účasti souboru Rut

 

Za dobu svého působení navštívil náš soubor mnoho míst, účinkoval na mnoha akcích, a i když zdánlivě působí samostatně, patří stále pod Základní uměleckou školu v Němčicích nad Hanou. Tuto skutečnost jsme si mohli připomenout účastí na sérii Velikonočních koncertů, na něž se dívčí část souboru vydala postupně do Němčic nad Hanou, Nezamyslic, Litenčic a Zdounek.
Celá akce vznikla za spolupráce několika oborů umělecké školy, a jako každý větší projekt vyžadovala spoustu úsilí. Avšak výsledkem byl repertoár, který dal zaznít i mnohým velice významným skladbám, jako je například úryvek „Nářek Židů“ z opery „Nabucco G. Verdiho. Ve druhé části programu vystoupil náš taneční soubor, a to ve třech písních za doprovodu školního orchestru a pěveckého sboru. Zbývá dodat, že všechny čtyři koncerty se uskutečnily v prostředí místních katolických kostelů, což poskytlo výbornou akustiku a nezaměnitelnou duchovní atmosféru.
Již dříve jsme účinkovali na mnohých akcích pořádaných především za účelem smíření Židů a křesťanů (zejména akce pořádané ICEJ), avšak tento koncert měl zcela jiný charakter. Obecenstvo jednak nepřišlo především kvůli podpoře této myšlenky, nicméně zapálení šabatových svící právě v prostředí katolického kostela dodalo všemu na opravdovosti a hluboké symbolice založené na vědomí židovských kořenů křesťanské víry. Těšit nás mohla rovněž nadšená podpora místních duchovních i všeobecná divácká spokojenost po skončení koncertu. Celá akce nás vybavila novými zkušenostmi i příjemnými vzpomínkami.
Naše poděkování patří především panu učiteli Jindřichu Novákovi (dirigentu školního hudebního orchestru) a paní učitelce Lence Literové (pěvecký sbor), kteří se poprvé v historii základní umělecké školy odvážně vydali za inspirací na půdu nádherných hebrejských písní a melodií, čímž nám udělali obrovskou radost!

Za taneční soubor Rut
Adéla Zacharová a Eva Štefková



Ohlédnutí za Dnem pro Izrael
ze dne 2.11 2008



Dne 2. listopadu proběhl pátý ročník Dne pro Izrael v přednáškovém sále Národního domu v Prostějově.
Návštěvníci měli možnost připomenout si prostějovské Židy především shlédnutím tradiční židovské svatby taneční skupiny Rut, která pojala svatební obřad zcela autenticky v hebrejštině, původním jazyce Židů a také prostřednictvím přednášky PhDr. Marie Dokoupilové na téma Dokumentace „zmizelých sousedů“ v Muzeu Prostějovska v Prostějově.
Hlavním hostem akce byl velvyslanec státu Izrael, Jaakov Levy, který přiblížil život současného státu Izrael a ochotně odpovídal na dotazy posluchačů.


Alžběta Šafrová




Z návštěvy souboru v T E R E Z Í N Ě
dne 21. 9 2008
u příležitosti kající křesťanské bohoslužby



Z dojmů a zážitků studentů - členů Rut:

Terezín – Malá pevnost: silný emotivní zážitek, tíha minulosti na mě dopadla, občas jsem se bál dalšího výkladu, asi by se mi netancovalo úplně nejlíp hned po odchodu z pevnosti a určitě ne svatba…
Terezín – město: v těch pravoúhlých ulicích jsem si připadal jak ve vězení, bylo to docela zvláštní…
Program v KD: zahájení a první část programu se mi nelíbila. Asi to mělo dobrý úmysl, ale mě to připadalo, jako by si jeden člověk nebo malá skupina lidí chtěla vzít na sebe odpovědnost za celý národ (Rakousko nebo Německo), což je divný…
Naše vystoupení: jsem rád, že se jim to líbilo, alespoň dle reakcí publika.
Jiné: narazili jsme fakt na výbornou restauraci – rychle, chutně, levně…na prohlídku Terezína by to chtělo celý den…pan řidič je fakt super.

Ondra



Výlet taneční skupiny Rut do Terezína byl po Boskovicích docela tvrdá realita. Jednak jsme strávili skoro 8 hodin v mikrobusu, ale především atmosféra celé této akce byla výrazně pochmurnější. Myslím, že většině z nás se po prohlídce Malé pevnosti a muzea ghetta nechtělo do vystupování. Na druhé straně pro mě osobně dostal ten okamžik na pódiu nový rozměr, a i když jsem díky své krátkozrakosti neviděla do tváří diváků, cítila jsem, jak moc jim naše vystoupení udělalo radost a zahřálo u srdce.

Radka



Místo, kde jsme vystupovali, určitě působilo na nás všechny, osobně mě provázel trochu jiný pocit než na našich „obvyklých“ vystoupeních. Docela příjemně mě překvapil účel, za jakým se ti lidé sešli, ale zůstat po celou dobu programu…připadala bych si nesvá. Všem zúčastněným určitě pomohlo tak početné společenství nalézt ten hledaný pocit viny za věci, které se v koncentračních táborech udály, ale myslím si, že pokud se chce člověk opravdu kát, měl by najít vinu především ve vlastním svědomí a ne v sáhodlouhých srdceryvných projevech a svědectvích.
Jsou vystoupení, kde se setkáváme s nepochopením, ale tohle k nim určitě nepatřilo. Slova jako „Hospodin vám žehnej za to, co děláte“, svědčí o tom, že skupina Rut plní své poslání.

Adéla



Bylo to místo velmi emotivní. Plné bolesti a lidského utrpení. Prostě to byl výlet nacpanej zážitky. Opravdu stál za to. Studuji chemii, tak nejsem moc na dalekosáhlé psaní.
PS: něco o Cyklonu B:
Cyklon B, Zyklon B je obchodní název insekticidu německé firmy IG Farben Byla to granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem, ze které se po otevření obalu začal uvolňovat plynný kyanovodík (HCN). Z počátku byl užívaný k dezinfekci a dezinsekci, avšak od roku 1941 začal být používán jako nástroj genocidy v plynových komorách koncentračních táborů během Druhé světové války.
Producentem Cyklonu byla firma Deutsche Gesellschaft fűr Schädlingsbekampfung GmbH z Frankfurtu nad Mohanem, součást koncertu IG Farben, který nadále existuje a dnes je jedním z nejvýznamnějších producentů léků. Cyklon B vyráběla i její tehdejší pobočka Draslovka v Kolíně.
Produkce Cyklonu B v Kolíně dále pokračuje pod změněným obchodním názvem Uragan D2, který se používá jako dezinfekční a deratizační prostředek.

Honza


Pozn: Transporty vypravované z Terezína na Východ naplňovaly podstatu nacistického „konečného řešení židovské otázky“. Terezínský tábor byl předstupněm pekla, které Židy čekalo poté, co opustí jeho hradby. Od října 1942 směřovaly všechny transporty z Terezína do nově vybudovaného vyhlazovacího tábora v Osvětimi II – Březince. K masovému vraždění zde sloužily plynové komory. V průběhu tří let bylo z Terezína vypraveno „na Východ“ 63 transportů, v nichž odjelo téměř 87 000 osob. Po válce se přihlásilo jen 3 600 z nich. Srv. Chládková Ludmila, Terezínské ghetto, Praha 2005, str. 34-35.

V Terezíně jsem byl při našem vystoupení poprvé. Když jsme procházeli Malou pevností, tak jsem měl podobný pocit, jako před několika lety při prohlídce Osvětimi, i když tam to bylo silnější. Prostředí Terezína je velmi pěkné, prohlídka Malé pevnosti byla super, avšak příběh, který se k ní váže, je zdrcující…

Mira



Poslední vystoupení, tedy Terezín, bylo alespoň pro mě jedno z těch nejpříjemnějších. To se týče nejen samotného tancování, ale i všeho kolem. Když pominu stísněné poměry v ,šatně´ a žádné občerstvení, tím mám na mysli láhev minerálky, tak můžu konstatovat, že to byl pěkný zážitek. Jsem nesmírně ráda, že jsme měli možnost jít na prohlídku Malé pevnosti a následně do muzea. Člověk se jen tak snadno do Terezína nedostane, tak jsem potěšena, že se to povedlo v rámci vystoupení Rut. Dozvěděla jsem se něco nového, viděla jsem něco ,zajímavého´.
Co se týče vystoupení, když jsem párkrát na moment koukla do hlediště, zdálo se mi, že diváci byli poněkud napjatí a pozorní. I z jeviště jsem cítila, že to musí být nádherná podívaná. Po našem vystoupení mě na chodbě zastavil nějaký pán a řekl, že jsme byli úžasní, skvělí. Někam kráčel, ale ještě se na moment zastavil a dodal: fantastické. Tak toto je pro mě nepopsatelně krásný pocit a takových slov si nesmírně vážím.
A abych řekla pravdu, vystoupení v Terezíně je mé nejoblíbenější, protože jsem měla možnost zatančit si tanec Shalom. Ať už jsem ho zvládla nebo ne, pro mě to bylo něco příjemného a nového. Kéž se mi takováto možnost ještě naskytne. Takto bych ve stručnosti vyjádřila své dojmy z Terezína.

Markéta



Do Terezína se mi při představě té dlouhé cesty ani moc nechtělo. Jak jsem se ale pomalu probírala skrze listy potištěné textem práce “Terezín a opera Brundibár“, rostl i můj zájem podívat se na popisované místo. Něco jsem o Terezíně věděla už předtím – koneckonců, ne nadarmo máme doma naladěny programy Spectrum a History, na nichž běží spousta historických dokumentů. Jeden z těch dokumentů nesl jméno „Terezín – město, které Hitler daroval Židům“. „Terezín – město darované“ zní název propagandistického filmu, který byl na Hitlerův popud natočen. Ukazoval Terezín v těch nejkrásnějších barvách. I po všech těch letech člověk ale při prohlídce ghetta vidí a slyší, jak nepravdivý ten film byl. Přesto všechno na mě ale terezínské ghetto nepůsobilo tak skličujícně jako Osvětim, kterou jsem navštívila minulý rok. Je to snad tím, že Osvětim byla už vybudovaná jako místo určené k zabíjení, kdežto původní účel Terezína byl v něčem úplně jiném, v obraně, a teprve později se změnil na „shromaždiště“(?). Ve filmu promítaném v muzeu zaznívá i původní replika z „Města darovaného“ - „Terezín je můj domov, nic mi zde neschází“. Pak si ale člověk vzpomene na to, co měl možnost slyšet v samotné Malé pevnosti: ponižování, týrání, ,pinďablaf´, nedostatek prostoru a vzduchu k přežití… Vzpomene si i na dlouhou cestu kolem bezpočetných náhrobků. Na mnohých z nich je pouze číslo, protože nebylo možné zjistit totožnost obětí. A nakonec si vzpomene na paní, která uváděla začátek akce. Vyprávěla o své návštěvě v Izraeli, o pohledu na mapu Evropy, na které byly vyznačeny zaniklé židovské obce. Vyprávěla a plakala. Ke konci jsme nastoupili s naší židovskou svatbou. Přiznám se, že ohlas na naše vystoupení mě překvapil. Příjemně. Je dobré vidět, že lidem není lhostejné, co se dělo a že dokážou ocenit kulturu, kterou svým tancem představujeme. A to by bylo ode mne všechno. Am Jisrael Chai!

Veronika




Na našich stránkách se o historii Terezína více dočtete v ARCHIVU - historie v absolventské práci Alžběty Šafrové: Terezín a opera Brundibár.

V ARCHIVU - historie naleznete další informace včetně úryvků z materiálů kající bohoslužby „2000 roků křesťanského antisemitismu“, úvahu na téma „mesiášská úloha Izraele“ a svědectví paní Angeliky Schlackl z Lince.

Týden židovské kultury v Holešově 27. 7. – 2. 8. 2008

 

Festivalu jsme se účastnili hned v neděli 27. 7. ráno, tedy ještě před samotným slavnostním zahájením festivalu. Letošní ročník byl zaměřen na rodinu a partnerské vztahy v židovství a věnován 60. výročí vzniku státu Izrael. Díky spolupráci s tamními organizátory se nám podařilo uvést podruhé židovskou svatbu (poprvé naše dítě teprve v plenkách bylo povito na prknech přerovského folklórního festivalu letos v červnu), tentokrát s účastí kantora včetně textu v hebrejštině, kterou si však k naší lítosti málokdo mohl vychutnat, jelikož až na poslední chvíli nás napadlo přistrčit mikrofon. Bylo sice slunečno, avšak vítr nám strhával klobouky, ženichovi talit, děvčatům vlály sukně a včetně mého posmutnělého projevu (jak mi bylo řečeno, neb svatba je prý záležitost veselá, což je samozřejmě pravda pravdoucí, ale já tam vnímám i to pokání a trochu nostalgie) k průběhu svatebního obřadu úžasný kolorit… Děkujeme divákům, že nám všechny nedostatky odpustili, neboť do Holešova jezdíme tradičně rádi (možná nejraději), do příště se polepšíme, chupu už nepostavíme nad nevěstu, ale budeme vědět, že první pod chupou je ženich a rovněž uvádějící v rámci svých možností vylepší svůj projev…
Na závěr ještě zbývá dodat, jak moc se nám líbil koncert souboru Corda Magico v Šachově synagoze a též zaujala výstava fotografky Shai Ginott v městské galerii.
A to nejdůležitější: děkujeme organizátorům letošního ročníku, zvláště Martinovi Shőnovi a dvěma ochotným a milým dobrovolníkům Lukášovi a Lubošovi, že do toho šli s námi…

 

autor: Eva Štefková